Jen tak proplujeme nebeskou
Hladinou v rytmu příslibů
Skrytých za sklopenýma očima,
Cudně, plaše.
Zábava teprve začíná.
Podpatky vyťukávají rytmus
Do zamrzlých srdcí přítomných
Sebeklamů.
Zmrzlou krev si vezměte domů,
Na památku.
Manželky jistě ocení pár námi
Darovaných suvenýrů.
Rukavičky klouzající z loktů
Něžně hledají mléčnou dráhu,
Která by měla vést do údajných
Duší přítomných pánů.
Ale jejich ega neslyší,
Když jim méně něžně opakuju
„Sundej klobouk, ignorante,
Máš před sebou dámu!“
Fuu, slyšíš ho?
14.11.2011 21:17:47 |
Kéž by byl život jenom sen, tak nějak na zkoušku a pak ho odžít bez sebeklamu s rukavičkou pohozenou něžně pod stolem. Pěkná báseň až na to co říká... :O)
10.11.2011 22:23:40 | Jahudkka