Anotace: -
A radši poezii čtu než tvořím
V očích básníka kde velmi rychle shořím.
Všem na prach aby bylo známo
Pro mojí touhu nadosmrti být dámou.
Dát posměváčkům úsměv rozumem dolů
Přes rudé tváře postavit zákaz bolům.
Na strunách osudu má stále čistě znít
Já jedna z žen chci svoje konce mít.
Mým cílem jsou
Ty pavučiny slov
V tmě noční šou
A měsíc jenž je nov
Drobné ty dary
Periost mládí
Toužící páry
Celý svět svádí
Položit hlavu
Doticha
A pro tvou slávu
Už ani
…..nedýchat.
Stupňovat lze nejen přídavná jména, příslovce, požadavky..., ale jak vidím, taky i slova básní...
21.11.2011 12:43:39 | Špáďa
Co se týká toho počeštěného šou, mě osobně to tam neruší, při tom krásným rezonančním vlnění. ~
:-)
11.11.2011 20:56:15 | brooklyn
Spontánně neplánovaná a o to více cennější..zase tak jiná.. a přesto Tvoje. :) Líbí se mi, jak začátek, tak i tichounké zakončení.. Bylo by to na dlouho, kdybych se chtěl vyjádřit ke kontrétním obratům. :)
Každopádně první dvojverší se podle mě velmi povedlo, ve druhém nacházím jakýsi protimluv? :), třetí je zase emotivní a statečné, čtvrté čisťounké jak lilie, v dalších verších se mi líbí spojení tichosti s show (šou) a její nenásilné začlenění do těch jemných obrazů, ztenčeného pavučinového ticha noci.. působí to opravdu magicky.. a mírný skok k poslední, která je opravdu jako dech..
11.11.2011 20:51:28 | brooklyn