Přítel

Na tváři slzy utíráš mi,

když křidýlka mi pocuhají.

Oporou jsi mi jak nikdo jiný,

Tvá slova uklidňující dar mají.

 

Netlacháš do větru jak moc chceš,

nesobecky něhu dáváš.

Nikdy co řekneš, nebývá lež,

s vlasy mými občas si hráváš.

 

Jak vážit si člověka, to kdybych věděla,

nezbývá než skládat básně,

však, ikdybych u Tebe jen seděla, věř,

že s Tebou je krásně.

 

Jsem anděl s modrými křídly,

co nad lidmi bdívá.

Ty jsi ten, co opatruje mne

a vždy se usmívá...