Projekt x
Projekt x
Projekt x
Rok 1982
Tehdy ještě Martina Vránová, poznala Pavla Domašovského, při studiu Obchodní Akademie, ale poněvadž nemohla ze školy dojíždět domů a musela si platit internát, přivydělávala si, jako servírka v jednom bistru, nedaleko policejní akademie, kam se Pavel chodil pravidelně stravovat.
Ona byla, tmavovlasá hnědooká plnoštíhlá s masivními rty. Na sobě měla, černobílý stejnokroj servírky a na nohou, černé lodičky.
Bistro u Turka stálo, nedaleko policejní akademie, tudíž tam chodilo hodně budoucích policistů. Martina měla jednu neřest, sice slabost pro uniformy, proto se snažila ulovit každého nováčka, který vstoupil do dveří tohohle Bistra, ovšem bez zjevné šance na úspěch.
Martina si tolik přála najít chlapa, že po několika neúspěšných pokusech, začínala, pomalu ztrácet naději, na partnerský život. Když vtom, to přišlo.
Do bistra, totiž vstoupil muž, atletické postavy z jeho ostře řezané tváře na ní koukaly, pronikavě zelené oči a jeho už, tak dost mužnou postavu ještě umocňovala jeho policejní uniforma.
Muž vešel dovnitř jako by nic, sedl si ke stolu a čekal.
Muž se nestačil, ani rozhlédnout a už u něj byla obsluha“ Co si dáte? Kávu a koblihu s čokoládovou náplní. Dík“
Martina okamžitě běžela splnit zákazníkovu objednávku, když byla otočená zády, tak si řekla, že toho chlapa si utéct nenechá, ale musí změnit taktiku.
Přinesla koblihu s čokoládovou náplní a kávu. Muž to nepopadl a začal se nezřízeně ládovat. Martina Vránová stála u jeho stolu a usmívala se.“ Halo slečno, jak dlouho
Rok 1982
Tehdy ještě Martina Vránová, poznala Pavla Domašovského, při studiu Obchodní Akademie, ale poněvadž nemohla ze školy dojíždět domů a musela si platit internát, přivydělávala si, jako servírka v jednom bistru, nedaleko policejní akademie, kam se Pavel chodil pravidelně stravovat.
Ona byla, tmavovlasá hnědooká plnoštíhlá s masivními rty. Na sobě měla, černobílý stejnokroj servírky a na nohou, černé lodičky.
Bistro u Turka stálo, nedaleko policejní akademie, tudíž tam chodilo hodně budoucích policistů. Martina měla jednu neřest, sice slabost pro uniformy, proto se snažila ulovit každého nováčka, který vstoupil do dveří tohohle Bistra, ovšem bez zjevné šance na úspěch.
Martina si tolik přála najít chlapa, že po několika neúspěšných pokusech, začínala, pomalu ztrácet naději, na partnerský život. Když vtom, to přišlo.
Do bistra, totiž vstoupil muž, atletické postavy z jeho ostře řezané tváře na ní koukaly, pronikavě zelené oči a jeho už, tak dost mužnou postavu ještě umocňovala jeho policejní uniforma.
Muž vešel dovnitř jako by nic, sedl si ke stolu a čekal.
Muž se nestačil, ani rozhlédnout a už u něj byla obsluha“ Co si dáte? Kávu a koblihu s čokoládovou náplní. Dík“
Martina okamžitě běžela splnit zákazníkovu objednávku, když byla otočená zády, tak si řekla, že toho chlapa si utéct nenechá, ale musí změnit taktiku.
Přinesla koblihu s čokoládovou náplní a kávu. Muž to nepopadl a začal se nezřízeně ládovat. Martina Vránová stála u jeho stolu a usmívala se.“ Halo slečno, jak dlouho
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.