Vůně Tvé duše

 

Viděla jsem básníka,
který prsty maloval
a taky hvězdáře,
který vzhlížel k zemi
a hrstku nenechavců,
jenž potají a tiše,
kradli k ránu oblohu.

 

(Někdy si říkám,
v tomhle tom životě,
už dále nemohu).

 
A někde na rohu
projížděl kropicí vůz
a společně se sluncem
vytvářeli duhu…

Z vody
*
Snů
*
a pohledů…

 
A snad ještě z toho mála
co zbylo z jedné noci…

Než ji vítr rozfoukal,
do všech světových stran…

Máme prý pouze jednu duši,
kterou když ztrácíme,
umře i to poslední
z nejposlednějších
rán…