Neveselá

Zbytečným člověkem zdám se být,
paprsek do tmy již nic nevznese mi,
chátrám tu v ústraní, jen klid chci mít,
a pro smích již místa nezbylo mi.

Svět zatratil mne a já zatratila svět,
dříve než zralosti mi bylo dáno,
nyní tu v křesle jak starý kmet,
proklínám každé nové ráno.