Anotace: jak je asi podle mého nicku poznat,tanec pro mne znamená hodně..dnes na tréninku nám trenérka předala myšlenku,že v určitých momentech musíme být jako avantgardní umělci,abychom se mohli tancem vyjádřit...a já jsem zjistila,jak moc bych jedním chtěla být.
chtěla bych být malířem avantgardy,
jenž štetci bělostné plátno hladí
a duše vpíjí se mu do barev...
jak malebný je jeho svět
chtěla bych být romantickým skladatelem,
jemuž tóny proplouvají tělem,
když dotýká se svých kláves pln něhy...
jak vzdálené jsou země jeho břehy
chtěla bych být tanečníkem argentina,
v náruči teď jedna, a hned zas jiná,
a dotýkat jich všech se smět...
jak smyslný je jeho svět
chtěla bych být jaderným fyzikem,
jenž boří mýty,den co den,
co hledá příčiny světa dění všeho...
jak zmatená je cesta jeho
chtěla bych být básníkem lásky,
co slzy stírá skrze své vrásky
a vědom není života si svého...
jak osamělá je cesta jeho
jen nechci být spisovatelem kronik,
v knihách sny hledat,nesmět psát do nich,
a vše,na co se zmůže,pak je jenom pár vět...
proč tolik reálný musí být jeho svět?
Začátek je fajný, konec je slabší.Čteš si po sobě básně nahlas ?:)
16.05.2012 14:23:25 | Tom Čičík
já si nic nečtu nahlas..nemám svůj hlas ráda..-D..ano vím to..a děkuji za připomínku... tohle byl výsledek mého momentálního rozpoložení..pouhý výtrysk myšlenek z mé hlavy (psáno na koleně po cestě z tréninku..)
snad někdy napíši i něco kvalitnějšího..
16.05.2012 21:33:08 | Tanecnice
Úplně dokonalé to neí, ale téma i použité obraty se mi líbí moc. Jsi dívka s fantazií a dávkou romantiky. To je dnes vzácné.
28.04.2012 13:24:50 | Draconian