O skrytém koloběhu

Z posledních krůpějí nočního vesmíru
šitého mě i tobě
dnes
na míru
z podnosu

pod nosu
tvých mých krásných skic

které viděla jsem
i já
o to víc
že jsem chtěla
spatřit nový svět

snový

snovačský
v pavoučích sítích
na našich vysněných kvítích
co kvetou stále stejně
v astrálním světě

jako
po odvetě
vetě
veď mě
k sobě
milé robě
které chce se přeze mě zrodit
háv neznalosti shodit
ale až v dospělé panice ...

ó, já už jsem v mamince

za chvíli to zapomeneš
a tvé žití bude přítěž ...

po čase si
však
začneš vzpomínat
začneš hořet
začneš plát

světu štěstí a lásku ukazovat
nemluvit je
žít

teď však ještě v kápi
..krůpěj ranní rosy..

tápej

kdo
skutečně jsi ...