za skleníkem...

seděla opřena zády
ofinu zastřiženu rovně
s lokty na kolenou
a na protější stěně
mezi prasklinami
se zrcadlily odstíny
bizarních obrazců
zelené řasy
vypadající jako vzdálená cizí planeta
krystaly kofeinu
tvořící barevná chapadla a trny
buňky stižené rakovinou
jako součástky miniaturních varhan...

ji ale zaujalo něco jiného
byl to dlask
co se třepetal v pletivu
jež jej obepínalo
jako bolestně průhledné triko...

mávla rukou
kov povolil
pták odlétl...

zaclonila si rukou oči
proti podzimně ostrému slunci
usmála se
a pak
mezi prsty jej proplétala
coby minci
probleskující
jako v tunelu
když projíždíte kolem havarijních světel
a přitom občas vyplázla jazyk
aby mohla vychutnat
všechnu tu tajemnost
co se plazí
nejen na povrchu...