LogP

kapka acetonu
tiše vplula do moje kůže
atom po atomu
molekula po molekule

zastudí
až mráz přeběhne po zádech
varovný poplach spustí
a hráz se protrhne - výdech

chlupy seřazeny v pozoru
připraveny chránit
hradní stráže po vzoru
před chladem ji bránit
(stůj co stůj)

zbytečně však
zkázu už neodvrátí
aceton se vsák'
staň se, co má se státi

jsem jen v jeho moci
volné pole působnosti
s nadějí (bez pomoci)
že zachová se ve slušnosti

--

co on má a nemá voda?
jež za branami zůstala
nepovšimnuta
bojí se jí kůzlata

že snad polarita roli hraje?
kyslík křečkuje si elektrony
vodík mu to toleruje

v kůži místo jen pro tvory
hodné a spravedlivé

--

boj se vody - to je ten klíč
nepřítel mého nepřítele ...
všechen ostych náhle pryč
hraje si teď na vítěze

--

neškodný sám o sobě
záleží, co nese s sebou
jestli lék choré osobě,
nebo ... ... ... ... ... jed

A není to vlastně jedno?

Nic není jed!
Jediným jedem je množství.
Přílišný počet, příliš síly, příliš zla.
Příliš dobra, příliš lásky.

Kolik je příliš?
Nevím. Co metoda pokus omyl?