Šlapka

Jsem děvka života,

kdo jiný by se mnou tak vyje....

jako právě on,

temný stín plazící se černou nocí,

ulicí spících zamilovaných.

 

Dostihuje mě rychleji,

než samotné zlo,

hledá si mě v kanálech rozervaných srdcích.

 

Ve všech těch pajzlech už jsem byla,

všude už jsem šlapala,

a nikdy na nic lepšího nenarazila.

 

A světlo, není naděje, jen projíždějící kamioňák,

halekající, kočičí, čičí, čí

z tunelu není návratu.

 

Z kolotoče těchto všedních dnů,

mám v hlavě vymleto, více než jen bílou mouku,

automaticky, zhasni rozsviť, roztáhni....nohy.

 

Jseš jenom malá coura, říkají,

když přitom potůčky v lesích stříkají,

na lesní mech, na moji tvář od červené rtěnky.

 

Hodí mi pár drobných, z kterých nemám radost,

je to nutnost k přežití,

možná předplacení pro převozníka, přes řeku Kwai

 

a žádný happyend už mě nikdy,

nikde,

s nikým,

nečeká.