Pláč smutného klauna
Pláč smutného klauna
Včera mi do ucha
křičel smutný klaun,
že ho moc bolí už,
být sám.
Plakal tak usedavě
a mé rameno prý ho hřeje.
Že neumí milovat
a tolik by chtěl,
chtěl poznat něžnost
růžových skel.
Řekla jsem mu, miláčku,
oč stát není,
buď rád klaunem
co s barvami se mění.
Jak ráda bych si též
nakreslila úsměv široký,
tak moc bych se smála
na Tvé diváky.
Chytl mi hlavu do dlaní,
řekl: "Slzu si přikreslí každý klaun,
hluboko pod srdce,
kde nevidět žal."
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ty máš očividně klauny ráda, to já se jich spíše bojím.. Asi mě děsí ten věčný obraz úsměvu..:) Ale na druhou stranu, nikdy jsem žádného neznal osobně..
29.05.2013 17:25:02 | kolemjdouci
Ano, zboznuji klauny, od detstvi =) dokonce jsem jednoho znala.., byla to moje velika a asi posledni laska... klaunu se vetsina lidi boji, protoze nedohledne za jejich usmev.., ja tam vzdycky videla to vic, co me pritahovala, neco strasne hlubokeho, tak nejak jsem se s nimi dusevne ztotoznila.., klaunu se lide i boji, protoze v sobe nemohou nalezt vnitrni dite...
a moc, moc dikuu =)
29.05.2013 18:26:22 | lucie.Tee