na sledi dujícím...

snesla se
jako škrábanec v mouru
na bráně do pekla
se svou živočišnou elegancí
divokýma lehce pohrdavýma očima
hrdě zvednutou bradou
a snědou tváří
co se odrážela
od temně zelených oliv
shlížejíc k purpurovému moři
na své galéry
a sténající otroky
jako za dob
kdy bylo otroctví přirozené
a zapůsobila na mé rozbouřené smysly
jako fanfára trubky
se stejným účinkem
úderu do zvonkohry...

zapsal jsem cosi
horečnými tahy pera
takže záznam vypadal
trochu jako tištěný katechismus
otázek i odpovědí
se spádem alá dramatikus
něco jako zrychlující počty
srdečních tepů
vyvolávajících první orgasmus…

inu to je tak
když mám díky tobě Tryff
zrovna místo mozku
nastavovanou omáčku
a banánové prsty
mezi námi
teď ještě zbývá zvolit
metodu vzájemného sblížení...

usmála se a povídá
víš příteli
vyvíjet se k lepšímu
neznamená začínat stále od začátku
nepoznáš nic
dokud nepoznáš všechno
a jestli jsi tak váhavý
že se v následování zastavíš
proklouzne ti život mezi důvody...

ani jsem nedopil
odložil tužku
a roztrhl okovy...