Liter II

Vážení přátelé poezie,
vidím,jak to na literu žije,
ale...

Přijde vám to zvláštní,
když při psaní básní
občas slzy kanou?

Že nikdo vlastně netuší,
proč srdce silně zabuší
nad tématikou danou?

Za určitých podmínek
vnoříme se do vzpomínek
a prožité dojmy
přepíšeme v pojmy?

Bez prožitků osobních
přemýšlíme po mnoho dní,
napsat cosi neschopni?

Že nejsme již panicem či pannou,
že prožili jsme lásku planou,
podělit se jsme ochotni?

A tak do tmy křičím:
Bez minulosti jsme ničím!
Zde bereme své náměty,
zde měníme se v poety.

Tak hrabejme se v historii,
pišme tak,jak jsme žili,
či snad tak,jak žít jsme chtěli,
kdybychom více štěstí měli.

A to je vlastně příběh celý.