Kočičí

Pro ostrost drápků a pro něhu tlapiček,
předením z hlubin sfér, třpytem hvězd z podvíček,
hebkostmi kožíšků jemnějších sametu,
zbaví tě dechu, jak procházka v korzetu.

Hlas mají po padlých milenkách osudu,
znalí cest, mlhou i skrz světy přeludů.
S očima démonů, prachem pekla v srsti,
a s klidem nebes se čehokoliv zprostí.

S šepotem sirény vetkaným ve vouscích,
na špičkách ocásků ulpěl jim múzin smích.
Ve vínku moudrost a možná též trochu vzdor,
ladnost, jíž vyniká nemnohý živý tvor.

Neboť smí nahlížet do niter duší,
doléhá i lunin zpěv k jejich uším.
A že tak strašně moc milují hříčky
sama noc dala jim k tajům svým klíčky.