Zůstanu svůj

 

 

Láska oddávna zůstala veršem

a – dík! – kéž zůstane věčně

a v tajemnějších spodobách...

Metaforách složitých, jak šach

 

(že je nerozluští ani básník sám)...

 

Já holt! už nějaký ten pátek mám

Nejsem sic sám jak pták

ani není nás moc - ba naopak!

 

Tak nevidím svět jak kostel

(Jo - kašlu na to, co nám Písmo praví)

a stejně neuznávám jenom postel,

jako taneční parket pro pohlaví...

 

Ale jo! jen ať se lidé mají rádi -

nakonec dobře – od toho je mládí,

 

ale přeci:

 

jsou na světě i jiné věci...

a asi proto častokrát mne i jiné téma baví

o kterém chci a budu psát:

o světě - jak světlý je či tmavý

a jaký by měl být...

 

a nedám diktovat si,

jak věci mám různé chápat,

co mám chválit a co mýtit

jak a kdy a co mám cítit,

kdy a jaký mám mít nápad...

 

Sotva mne mé »dílo« přečká...

přesto budu dále psát.

Ukončeno – punktum. Tečka.

 

Tak mne, prosím, račte brát...