První...

Stojíš
uprostřed obrovského sálu,
titěrná,
maličká

Úcta tebou prochází,
jsi sama,
se sklopenou hlavou,
pod náporem
myšlenkových pochodů,
pod tíhou
vlastní zodpovědnosti.

Stále si myslíš,
že ti nic neschází?

Že dál budeš žít
bez smutku,
bez radosti?

Život že tě nehýčká?
Ty zde a bez trička?
V růžových šatičkách?

Věř,že toto místo nesnáší
nálady smuteční,
není pouze pro slečny.
Jsou zde i jinoši stateční!

Jsi zde ty...

a první taneční!