Vrať se

Semeniště nápadů
v mé hlavě.
Plodím smutné myšlenky
a hravě
spřádám intrikářské sítě.

Vymýšlím způsob,
který navrátí tě
do mého zorného pole.
Jsi jako květina
na prázdném stole,
kde není hostina,
jen povadlé lístky okvětní.

Jsi beránek obětní,
daný bohům na oltář.
Chci zase spatřit tvoji tvář,
s úsměvem,který odzbrojí.
Chci s tebou bojovat,
nebo se milovat,
nebo obojí.

Ztratila jsi hlavu,
vyhledáváš slávu,
na něco však zapomínáš.
Nejsi stvořena pro sebe,
tvůj věhlas nevstoupí do nebe,
vrať se zpět,
do míst,které znáš.

Tak přestaň být sebestřední,
nebezpečí bezprostřední
ti nehrozí.
Poslouchej,
když někdo k tobě hovoří
a uvažuj.

Květinu do vázy dej,
pomalu zavlažuj,
ať poupě se rozvine.
Ať jeho vůně rozpoutá vášně,
vypadá to zvláštně,
když má ruka tě k sobě přivine
a chováme se vilně,
prostopášně.

A to je krásné!