Odpusť slzám,
odpusť smutku,
že provází tě životem.
Při každém tvém skutku,
při nálezu i ztrátě,
na hebké trávě,
v blátě,
jsi jako v pekle samotném.
Cítíš se provinile neustále.
Stojíš a čekáš na spasení.
Jsi děvče,málo světa znalé
a doufáš v zázrak.
Není!
Zahoď svou pokoru,
překroč ten práh,
o který klopýtáš,
směj se a raduj,
vznášej se k nebi,
nahoru,
ke hvězdám,
užívej mládí,
které máš.
Překročíš kořen bludný,
okusíš nápoj zapomnění.
Tvá bolest,
zmatek v hlavě,
život nudný,
se v lásku,něhu
a zázrak změní.
Uslyšíš zpěv andělů
a zvonů nebeských znění!
Eště mi to připomnělo Werichovo "Nebe na zemi". :-D
Zázraky existujou, milý bakchante, jenomže pro oči leckdy nevidíme, pro uši neslyšíme.. a mnohé máme za samozžejmost. ;-) Škoda.
06.06.2013 22:04:05 | muchomůrka bílá
Tož připomnělo mi to jednu od Žáčka, myslim že se to menuje "Dívka ve studovně", dyžtak na to mrkni. ;-)
06.06.2013 21:58:28 | muchomůrka bílá
Takových je víc a tvá báseň jim jistě bude blízká... mně se líbila velmi.
20.04.2013 21:18:14 | Já Esther Ruth