oknem vkradl se měsíc potichu jako když jde za kořistí získal malou chvilku a celkem nezkaženou duši lapil začínající sen a nechal ho vplout do mraků do jistot a nočních příslibů
a jako starý recepční zalistoval v knize mlhovin poslal do snu potkání i pozvání zapomenutí i odpuštění
a strachy lidských tvorů přeskupil na světlo neproplakaný čas a sladkou závrať
:-)) Mám rád svéhlavé duše, když mají duši... Zarputilost nesluší jen těm bezduchým, ale to bych tu na mou duši ani nečekal... Tak já zas někdy od duše rád vyruším... :-)))