Život slavičí

Věkem nám ošuměla křídla

ale mám pocit, že je stále proč létat

v osudech, které jsme ztratili

nacházím nový význam

den po dni

vteřinu za vteřinou...

 

...a věřím, že to víš

že to cítíš

ještě stále mířím ke hvězdám

místo map mám tisíc vrásek

a další stovku si zapůjčím

od tebe

od hvězd

od života...

 

A až splatím tento nerovný dluh

lehnu si do trávy

složím křídla

nadechnu se vůně pampelišek, pokosené trávy...

 

Ještě!

Ještě jeden nádech!

A pak vydechnu docela...