Na maloměstě skvost

Anotace: okamžení v ranním městě

Důvěrně známá street
oprýskané fasáda
stopa střídá feet
kdyby mi dali přes oči pásku
třmínek z podvazků,
cestu do středu maloměsta
našel bych bez obtíže...
A také nejeden hřích
lásky kněžky,kníže
i myšlenku na lásku.

S vědomím sebe sama
brousím obuví z kůže
zdejší strasse
občas mě míjí dáma
mám hluboko v kapse,
ze slunce úžeh
znamení muže
duše uondaná
mysl odevzdaná
téměř...

Hej Joe!

Nechceš-li, pak mi nevěř!

A pak,
když se slunce
rozlilo v úzkých uličkách
sluneční prameny stékaly
po fasádách domů
v okapech,
po hromosvodech
namísto hromů
miloval jsem
dávno bylo tomu...

Z nenadání
při představách milování
naprosto dokonalá
v mírném předklonu
krásnější bytost
představit si nedovedu...

Chtěl jsem jí složit poklonu

Když jsem ji spatřil
vše přestalo být,
jevilo se nepodstatné
chtěl jsem ji mít
nemohl jsem spustit oči
od toho okamžiku
kdy těžké prsy
které jsem postřehl
v profilu její siluety
pozvolna do stran hýbaly se
v těsném triku
romanci nebo erotiku?

Její muž má kliku!

Na hrudi má zralé grepy,
měl jsem oči pro ně,
díky nim prozřel jsem k životu
a dosud emočně slepý
ospalý horkým ránem
v proudu vzduchu z Afriky
v oparu slaném.

Bohyně ujížděla vstříc křižovatce
její dětská tvář
vyznívala sladce
přál jsem si pozorovat ji déle
a prosba byla vyslyšena,

panečku - to byla žena!

Zůstala stát
vyschlo mi v hrdle
nedostávalo se slov
nemohla vniknout
do křižovatky
bránil jí hustý provoz

Bože!

Život je tak krátký,
ke všemu ten hlomoz...

Přidal jsem do kroku
abych
dotkl se pohledem
jejich boků
vosího pásu
vlasů
měla neskutečnou siluetu
a ve sportovních legínách
úzkou stuhu spodního prádla
která od pasu postupně mizela mezi...

Jež se nápadně podobaly kokosovým ořechům.

Už jsem byl bez dechu
prosím o potěchu...

Opřela se do pedálů
já zalapal po dechu
bilo mé srdce
steskem
tak prudce

Dobrého v životě je tak POMÁLU...