Podzimní elegie

PODZIMNI ELEGIE Byl další podzim čas čtyřverší a po deštích to páchlo zimou a já já skrytý sám pod peřinou těšil se z života až k zbláznění a to i přes ukradený dětství přes to že vím že čert nikdy nespí dnes pokorně si přiznávám ze čertem si je každý sám Byl další podzim čas deštů a čtyrversí čas svareného vína a starejch zašlejch fotek co vůbec nevoní po skořici a rudolící opilci s klaunovskými nosy drmolí pod okny svý básně noci Byl další podzim a kde kdo psal cosi o vránách ale já , já už mám strach a z čeho? z čeho strach? psát o ranách a otvírat to co stěží zavřít jde zas čekat na něco co prostě nepřijde Je další podzim čas lesklejch ulic hadích hřbetů kalných řek věnců a svíček co znamenají vděk čas stínů a pouličních lamp čas promočených bot a šatů a listů oděných jen ve zlatu čas myšlenek, punkevních skrytých řek čas vonící žitím, čas vzpomínek