na podmrzlých polích
leží poprašek čerstvého sněhu
půda je těžká
a klouže
pískovcovým labyrintem
hlubokých roklí
a přesýpavých pokryvů
jasany se začínají bělat
ostrůvky buků
fialově prosvítají
modříny
ještě nechtějí sundat žluť
slova i zámlky
kdesi v prostoru odrážejí
nedořečené věty
nezávěrů
o dvě patra vědomí níž
už je mluva vzácná
něco jako vlny pod hladinou
když klesá kámen ke dnu
nejsem plný pocitů
jen svědčím
s kým jsem se potkal
a do koho vplývám
povězte mi Anaon
má něco společného smíření
se směřováním?
to nevím příteli
stojím tiše
víš kde jsem
možná ti dovolím
abys mne nalezl….
Ani nevím co napsat,něco z toho ke mě promlouvá. Možná ta příroda.V sobotu jsem byl v lednickém parku a podzim se sluncem tam vykouzlili nezapomenutelnou amtosféru.Možná je za tím něco víc na co nestačí mé IQ,
každopádně přečetl jsem to třikrát a to je pro mne znamení vyjímečnosti.
A proto super!
16.10.2013 00:46:05 | Jozef Bojanovský