sošná...

jde v dlouhém plášti
levicí svírá oko
dírky na převlečníku
spuštěnou pravici
zaťatou v pěst
skloněná hlava
zírá ne na zemi
ale hlouběji
do propastí
v zemském nitru

zakletá do bronzu těla
ale já ji vidím živou
zabranou do sebe
jak kráčí svou cestou
kolem jilmového špalíru

kaštaněty vyvěsily vlajky
dosud nedozrálé
okolo se vrší sněhy
v korunách se honí drobotina
převládající nenápadnou hnědí
ptačích proletářů
a ten cvrlikavý houf
nedopřeje tóny chvíli poklidu
burcuje ze zadumání

okřídlené noty
pletoucí se
do vážného partu
mění osudovost
do nálady pastorální

bělostné návěje pomalovány
černotou z bezinek
ptáci se divoce pustili do paše
co také s vášní
když jsou doma prázdné spíže

zdá se
že ji to probralo
že se podívala na opeřence
ale to se mi opravdu jen zdálo
když jsem vzhlédl
k jejímu tepanému obličeji
poznal jsem
že si té pomíjivosti nepovšimla
a dívá se jinam
kamsi do hlubin země...