Miluju den,
když zavírá vrátka,
to začíná hon...
na kůzlátka!
Pod rouškou noci,
schová se tvrdá lest,
postačí báchorka
a moje tvrdá pěst.
A budou zpívat
přesně v mojí notě,
bolestí se svírat
ve španělské botě.
Má zvrácenost dostane,
konečně co chtěla,
vůni krve nevinných,
jejich zkřehlá těla.