Oceán I.

čím blíže jsi mým uším
a křičíš ze spaní
tím více tě neslyším
vůně jehličí a dítě které
z nás dvou teprve vyklíčí
když já jsem stín
a ty jen tma
břeh je daleký a prázdný
oceán z mořských hvězd
když jsme v něm ty i já
já a ty
dnes večer
ne na lodi ne v pokoji
v hrobech které nám chystají

tak běžím
zase už běžím a sněží
nemám křídla
tak to prostě chodí
jsi mi v patách tím víc
čím víc se mi vzdaluješ
nenávidím tě za to že tě musím
neustále hledat
i v místech která mají být dávno jistá
a bezpečná

nevím jestli mě slyšíš
a jestli vůbec existuješ
stíny se naklánějí
šustí mé jméno
šeptají tiše chtějí nás asi zastavit
chtějí nás zabit a mají na to
celý náš život

jenomže já se pokaždé když jsem s tebou
probudím ve své prázdné posteli
břeh je daleký a prázdný
když k němu plujeme my dva
ty a já
a naše promarněná budoucnost






kroužím nad polem
dozrávajícího ječmene
jsem raněn
prázdný už
lehnu si do trávy
a zpřetrhám pouta
anebo
zapálím svíčku
a utopím nás v plamenu vášně

anebo

višně v čokoládě