Tušení světla

V mlžném oparu vracím se,

oči bolí z nevidění.

Kudy se vydat?

          Do sebe ztrácím se.

Chyceno je v bílé pasti všechno dění.

Cítím v kostech tu letmou tíseň,

vše je zahaleno do neprostupné slepoty.

Jen uvnitř slyším tikající píseň,

snad zaplaší mámivé šepoty.

Živá melodie zpívá nad utajenou zemí,

svým vanem protkne bílý svět.

Náhle opona se zvedá,

           přichází světlonoši,strážci němí,

procitám,nalézám cestu tam i zpět.