Anotace: ...
Mám takový zvláštní pocit,
když jsme každý zvlášť,
na místech,
co od sebe daleko neleží,
a já nevím
jak vypořádat se s tím,
že mi prostě příliš záleží,
na tom co by mohlo být.
Po strmém stoupání
mě náhle děsí pád,
vím dobře jak to končívá,
že prohrál ten, kdo měl víc rád.
Nejsem běžec na dlouhé tratě,
spíš sprinter co vlastní život honí,
jsem o tisíc skoků dál,
a o milion více,
než jsem byla vloni
a stejně to není dost daleko...
nejsem dost daleko bude stále asi,
někdy o dva lokte,
jindy o tři vlasy...
14.01.2014 00:01:32 | Robin Marnolli