Duhové kuličky

Tmavohnědé z čokolády.
Světlé z karamelu,
a zelené jako máta,
když budím starší dceru.

Modré jak bouřkové mraky.
Modré jako skalice.
Pomněnkové vídám také,
na mladší dceru hledíce.

Míchanice všeho druhu,
barva do barvy spadla....
Na zelenohnědé mrkám
každý večer do zrcadla.

Vidím touhu, rozechvění,
vidím lásku, hněv i zlost.
I slanečky při loučení,
i slzičky pro radost.

Když osuším rohovku, sednu si a snívám,
o tom, co mi pověděly neposedné kuličky....
Přes barevnou duhovku lidem do duše se dívám.
Přes skleněnky, co za nocí ukryté jsou pod víčky.