Slepená víčka tiché meluzíny
Slepená víčka tiché meluzíny
Ti druzí
jejichž těla pukla v omilostnění
v onyxových srdcích si nezachytáš
a pastička na myši, ta tichá připomínka
odhalí neschopnost a trpký žal
v mušlovitém útvaru rakovinotvorné lišky...
Ach, jak krásné jsou cesty osudu
ostříhané křivými ručičkami provinilých hodin
natrhané půlnoční bavlnou
v barvách smutku se prochází
posvětluška a předmravenec
v smrtelné agonii tančí
svůj poslední tanec...
a pokud někdy stálo za to žít
prosební vlci stáli na zápraží
a mosty se vylily z řek
ach, lásko, ty to víš
že nechci ublížit kaňkám na tvé tváři
stejně jak nesmím býti bez vyzvání
tvá a vlastně ničí
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskIkdyby jste mi srdce rvali, já smál bych se s vámi zas. Pozor na to. Velmi špatná životní role. Chce to změnu.
11.02.2014 20:47:04 | VEDz RVAHEs
Dobrá rada, díky :-)
11.02.2014 20:49:52 | terezkys
nejdřív sem se poztrácel,ale následovně jsem potkal zajímavý hmyz a na konec
jsem vytáhl deštník.Díky za procházku.
11.02.2014 15:10:41 | Danger
Tahle báseň se ti opravdu povedla. Až se mi z toho slepila víčka radostí. Máš krásné vyjadřování a krásně si hraješ se slovy. Za mě ST. :O)
06.02.2014 13:42:30 | Tichá meluzína
Děkuji :-) Stejně je to krásná náhoda - když jsem vymýšlela název básně, vůbec mě nenapadlo, že mi ji zrovna jedna Tichá meluzína okomentuje :-D
06.02.2014 17:53:14 | terezkys
Fijůůů fijůůů fíííí. :O)
06.02.2014 18:08:49 | Tichá meluzína
let křivolaký ve zhrouceném vesmíru v křečích, ještě se narovná v proroctvích příslibů na zítřek, jenž přijde pozítří snad
06.02.2014 08:12:10 | Petbab