Tak blízko
jen dotknout se
pařátem času
a otočit
živé
tím dobrým k sobě
a zapomenout
že jsme žili
jako vlci
zahnaní do kouta
pláčem
a výhružkami
hladoví
ach, políbit tě
a pak...
možná odplavou
výčitky
zapsané
tak pevně
na mapě mých vrásek...
Dobré, moc se mi líbí ten konec.
19.02.2014 21:41:00 | iluzionistka
Krásná, smutná přesto doufající v úlevu. Myšlenky, které patří jen člověku samému. ST :O)
19.02.2014 19:37:06 | Tichá meluzína