Do jisté míry,
zaplavuje moji duši smutek,
když vidím,
že to, po čem jsem toužila,
byla pouhá fantazie...
Ne, to není neštěstí,
ale štěstí mělo vypadat jinak.
Tak často nežijeme vlastní životy,
tak často toužíme po nepoznaném,
tak často máme strach ...
strach prožít vlastní život,
strach vykročit neznámým směrem.
Proto raděj
volíme zajeté koleje.....
Poznané se stává jistotou.
Slunce vyjde každý den,
i zítra .... ale co když má Slunce
vlastní vůli?
Nemusím být věštcem,
abych dokázala říci,
jakým směrem se bude vyvíjet zítřejší den...
Ale co když ...se mýlím
a bude všechno jinak?
Co když Slunce přestane toužit plnit své poslání?
a jistota v tebe ztratí sílu...
a můj zrak se opět vrátí k zemi,
místo k oblakům...
Jsem blázen,
znám svůj osud... do jisté míry.
Chtěla jsem být tak jiná,
než všichni ostatní,...
a místo toho... umyju nádobí,
uvařím oběd ... vykouřím...
cigaretu
a půjdu spát..
Tak jak to dělají všichni ostatní.
Je to jen marnivost,
co mě odděluje
od nich.
pokud se ptáme, občas přijde odpověď...z
24.05.2014 21:32:43 | zdenka
nádhera, vystihla jsi mé nynější přemýšlení :o)), děkuji
27.02.2014 13:52:01 | Martinecka23
nikdy jsem nežila jiný život než ten vlastní...
27.02.2014 00:55:22 | zelená víla
to s tím sluncem není jisté...
27.02.2014 00:25:45 | enigman