Mraků přepřahání
Mraků přepřahání
Anotace: ***
znáš ten den
co tváří se jak starý škvár
a tak přečkal staletí
tehdy padala hvězda
písku sálání otisklo se do kůže
jako dar ticha před bouří
vzduch ztěžkl
a já zbohatla jeho silou
kolik známe se vlastně jar
a kolik lásky svědků
usnulo ve vesmírném sametu
a kolik kapek rosné krve
viděl slepý maják
u ostrova z bájí
jen řekni jestli to dokážeš
dá se přežít sladká lež
při malém umírání
chtěla bych se znát
jít bosá
a
vidět mraky přepřahat
*
Komentáře (5)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk28.02.2014 18:23:28 Amonasr
Když tak přemýšlím, co by se k tomu dalo napsat, tak mě nenapadá nic chytřejšího, než jen nezodpověditelná otázka, kolik tyhle světy můžou mít úrovní či vrstev... A je asi dobře, že není v naší moci se dobrat odpovědi na vše... :-)
28.02.2014 22:06:59 isisleo
:-)))..myslím, že je jen jedna..
..ty vrstvy a úrovně jsou někde v nás..
..a myslím, že to i někteří z nás vědí..protože vědět=rozpomínat se..
..je to tuším polemika o nazírání věčné podstaty věcí..;-)
01.03.2014 09:37:12 Amonasr
To je právě ono - věčná podstata věcí... :-) To je pěkně a výstižně řečeno, tak nějak lze asi nazvat to, kolem čeho krouží odpoutaná mysl, když ji člověk nechá kamsi odlétnout. Je cítit to "silové pole", lze to mimosmyslově vnímat, ale nelze to racionálně definovat ani se toho nedá dotknout. Tedy někdo to možná dokáže... ;-))
