Lítací

Anotace: ''Maminko, ty máš balonek?'' Duté hlavy v oblacích!

Pohoršenými pohledy
probodané mám tělo,
že neposílám pohledy,
že nedělám co by se mělo,
co se tak hodí k mému věku
a co je předepsané.

Nepadám jen tak do pokleku
a málokomu říkám pane.

Přesto se večer bez potlesku
tichounce kradu k doupěti.
Moje sny praskaj do rozbřesku.
Má duše praskne vzápětí
a mě to ani nezamrzí.

Tak málo už jsem lidská,
tak málo nejsem bez iluzí,
tak obrovská jsem nicka
jako ten balon na provázku
nafouklý dokulata.

Má každodenní výmluva
je očibijně vachrlatá.

Těžko se hledá omluva,
když duše dětská ve mě jásá,
dospělý kostým rve si z těla
a jménem stoletého ďasa
chce se zas vtělit do anděla.

Chci zas být něčí Roxana.
Jen tak, ze strachu o minuty
usínat stokrát do rána.
Letět vpřed, nedbat o pokuty,
letět až někam k Babylonu.
Chci doletět až někam k moři
spáléná vírem dravých tonů.

Nohy mám vlitý do betonu
a mokrý peří blbě hoří.

Křídla mě neunesou.

Uprostřed moudrých dumám vleže
jak duté duše mají se že
bez obtíží
se vznesou.