Návštěvnost
Jak inkoust v kalamáři
Jak inkoust v kalamáři
Oči pláčem rozmazané,
šedé stíny rozlité po tváři,
ruce špínou umazané,
černé- jak inkoust v kalamáři.
Křik hluboko z útrobů
tlumí se daleko pod zemí,
když snažím dostat se z hrobu
vzniklého vlastními hrůzami.
Komentáře (14)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskObčas si všichni kopeme vlastní hroby a skoro vždycky zbytečně :-)
15.04.2014 23:33:12 | contionor
Oči pláčem rozmazané
šedé stíny tváři
to se občas někdy stane
že se zkrátka nedaří... :,-(
Snad bude líp
...bodík, tip. :)
02.04.2014 19:42:10 | PacificTrans
Nedaří, nedaří... život mě lanaří... ;) :)
Děkuji za tip :)
02.04.2014 19:43:57 | Aiury
čoveče..nelez do hrobu...já vím, je to asi těžký odolat, ale děvče... po smrti prý nic nekončí, vezmi to v potaz :-)
02.04.2014 18:22:03 | básněnka
Co jsi to povídala o pesimismu? :D
02.04.2014 15:24:54 | SmallGeorge
Já nejsem pesimistická! :-P I optimisté mívají životy na houby... a jinak než pocity na "papíře" se vyjádřit neumím... co se smutku týká :D
02.04.2014 15:27:17 | Aiury
Život máš takový, jaký si jej uděláš, tak se nevymlouvej ;)
02.04.2014 15:34:45 | SmallGeorge
Nevymlouvám se! :D Říkám, že nejsem pesimista :D ALe co se toho druhého týče, že život si udělám takový, jaký sám chceš... no, svým způsobem ano, ale nemyslím si, že můžeš ovlivnit vš, co ti život nastraží... :)
02.04.2014 15:39:10 | Aiury