Anotace: Další ze série meziučebních minutovek... http://www.youtube.com/watch?v=7wfYIMyS_dI
Když člověk usíná sám
svět se stává dokonalým místem
malého nočního umírání
...neboli spánku.
Ty se kradeš s lehkostí vánku
po kapsách nosíš zbytky romantické symfonie
a šlapeš mi ve snech
po špičkách něhy.
Ještě neroztály loňské sněhy
v krajině tiché minulosti
v peřinách a polštářích.
Prosím, zůstaň...
a ty
...odcházíš.
odchody vždycky bolí
16.04.2014 18:22:11 | banana
Povedená. Poslední dobou máš fajn múzu.
15.04.2014 10:35:05 | Robin Marnolli
Díky, Robine :)
15.04.2014 17:53:15 | Elisa K.
Hebká báseň.Před zraky spatřuji Tarkovského snové záběry vzdouvající se záclony ve srubu z dob jeho dětství s níž si pohrává pozvolna sílící vítr.
Klaní se poetik
Marty
14.04.2014 22:05:44 | kudlankaW
Děkuji...
15.04.2014 17:52:50 | Elisa K.