chci mlčet
abych neublížila
když každý den
je tak jiný
chybí mi
pevná zem
pod nohama
zakazuji si lásku
tu
co patřila
nám dvěma
rozdrobím ji
aby mohla znovu
klíčit
zapadla
v úrodnou zem
zakazuji si lásku
tu
co patřila jen
nám dvěma
aby se mohla rozdat
všem
na pevné skále
vystavím ji
dům
...a světlo bude znít
tam ve výšinách
skutečnost okamžiku
přiblíží se zlehka
včerejším snům.......Ji.
09.06.2014 19:00:46 | jitoush
ano..světlo bude znít tam ve výšinách...aby projasnilo zem...vše spočine v jediné...JSEM...z
10.06.2014 19:31:54 | zdenka
Jak vidím, zasahuje nás to všechny - tři tipující, tři ST.
Nádherná báseň...děkuji za přečtení.
ach lásko
z kolika metrů mé kůže
jemně vydělané
mi ušiješ šaty
z kolika metrů jeho dechu
tenkého potrhaného
mi utkáš plášť
z kolika snů
lehkých jak pápěří
postavíš dům
bez oken a dveří
v kterém nás uschováš?
(Dovoluji si citovat Violu Fischerovou, básnířku, kterou velmi ctím, má k nám blízko...)
09.06.2014 17:02:06 | Pamína