Posmrtná

Garm vije
vítámě !
v přístavu
na řece Styx
už na druhém břehu

Jdu tam
kde duše hnije
kde živého nic
nepřežije

Do pekla

čerti ukosují moji duši
trhají srdce
žerou moje vzpomínky
na první lásky
první krůčky
na tátu ...

zůstává jen smrt a černota
slza - ta tady nic v říši temna neznamená
stejně brečím
jako malý kluk
byl jsem chlapcem ?
Nevzpomínám !

Tu záře !
Tolik světla ...
mířím do nebe
Valhally ...
tady andělé a jejich křídla
mávají čerstvím vzduchem
už si vzpomínám !
první pusa !
máma !
rodina !

ach a zase padám !
do černé prázdnoty !
Takle to půjde stále znova ..
až na věky ...

Nikdo si nebe na věčnost nezaslouží ...
a ani ten největší kacíř
v pekle nezůstane ...