Dunaj

Ach Dunaji !
Ty velká řeko ,
v tobě voda z mé domoviny
Svratku si v sobě pozřela

A teď ?

Stojím na tvém břehu
a za mnou Štefánik
na pomníku

známe se
a přitom jsme si cizí
- oba jsme se už viděli
- ale nikdy spolu ještě nemluvili

až snad v této chvíli
spolu hovoříme

co bych měl
do tvých kalných vod říci ?
a jak ?

německy ?
poslovensky ?
maďarsky neumím
zkusím ve své mateřštině
Svratka Dyje Svitava
a snad Morava
ti to přeloží

Tak jak každý
někdy v životě
i já v této chvíli
vzdávám holt přírodě !
tolik molekul z tolika zemí
a stále si však pluješ
ve svém korytě
nerušena
loďmi
ničím
jak kouzelné
je si uvědomit
jak člověk nic je
proti naší Zemi
horám
mořím
a řekám
Letět tolik hodin
tak rychle
a přitom
na glóbusu
pár centimetrů
urazit

Proto Dunaji
a vše co jsi víc než my
poklona patří dnes Vám !

Zítra však milost naší
nehledejte !
Ať žije konzumní tragédie