Pálavo!

Když jel jsem okolo ní,
vždy jí to slušelo,
až u srdce mi hryzalo,
byla obklopena hrozny vín,
usměv její hřál,
a vždy 'Konečnou' rozehrál.

A v tom čase - kdy poznal jsem ji lépe,
šeptal jsem k ní malé básně,
a mluvil o ní jako o dokonalé.

Proto poprvé,
se rozbrečela,
já však neutek,
a až mi hlava uschla,
šel jsem jí políbit na povděk.

Byl to jeden den z prázdnin,
na jejím hrudníku jsem se ocit,
bylo mi s ní krásně,
snad zamiloval jsem se,
a to vážně!

Ach moje milá,
Jižní Moravo,
hlavně Ty krásná,
Pálavo!
Věř mladému bláznovi,
že on se k tobě vrátí,
a až ten čas příjde...
... pořádně Tebe
políbí.