Přijíždím domů,
už nečekám zázrak,
snad jen ještě trochu
věřím
v lepší společné
dobrodružství.
A na ulici,
bavíš se s bezdomovcem,
dělíte se
o zbytky cigaret,
bereš mě na výlet
do první hospody.
Nevnímáš, že vidím
jinak,
nevidíš, že už znám
i stíny lidských duší.
Těch slepých
a hluchých.
Nevkročím mezi ně,
aspoň ne teď,
dnes si chci ponechat
svůj jemný svět,
bez sprostých slov
a hrubých vět.
Vidím Tě,
vidíš Ty mě?
Svlékám Tvá slova,
v nich ukrývá se
odpověď.
Moc hezké a hluboké :-)
24.09.2014 21:14:24 | Martin Šimeček
Super..
Bomba :-)
04.09.2014 17:06:11 | Barčík
....poslední sloka mi připomíná to moje.....Díky.Ji.
13.07.2014 23:46:20 | jitoush
Nabídla si něco víc než báseň,
četl jsem si mezi řádky
mnohé z myšlenek.
Blahopřeji Danielo.
Marty alias KudlankaW
13.07.2014 22:40:08 | kudlankaW
Líbí. Pro mne má hloubku. Povedené.
13.07.2014 18:29:23 | Robin Marnolli
Děkuji :)
13.07.2014 18:31:12 | Daniela