CIZINEC

Anotace: ...

V zapadlé vinárně starého města,
popíjím červené,jsem jeden ze sta,
jsem jeden ze sta,jsem jeden z tisíce,
který se ukrývá před svitem měsíce.


Sedím tu sám,jen já a svíce,
ještě stín na stěně a nikdo více,
víno mě hřeje,halí mou mysl,
v tom divném večeru nic nemá smysl.


Ani ten podivný v klobouku muž,
co se tu objevil či seděl tu už,
jež se teď zvedá a přichází ke mě,
ruku mi podává a tiskne ji jemně.


Prý zdali si na chvilku přisednout může,
je jak smrt hubený,jen kost a kůže,
objednal víno a aniž se ptal,
začal mi vyprávět příběh co znal.


Že světem už chodí tisíce roků,
viděl téct krev z Kristova boku,
zemi jež duněla kopyty koní,
tisíce rytířů když hnalo se po ní.


Pod kříži na vlajkách do Svaté země,
zasévat krvavé křesťanství sémě,
užíval přepychu zámeckých bálů,
díval se na hlavy setnutých králů.


Provázel smrt na její pouti,
když vládne mor a všechno se hroutí,
potom zas dunění výstřelů děl,
hromady na kusy rozbitých těl.


Bomby a rakety,hrůza a děs,
šílenství bez konce,zuřící běs..
Ten divný vypravěč snad spává v hrobě,
hlas má tak zastřený a mluví sám k sobě.


Náhle svou hlavu pomalu zvedá,
mám jeden problém a ten mi spát nedá,
dovol mi příteli jedinou otázku,
žijete pro smrt-a nebo pro lásku?


Ve jménu lásky k bohu či zemi,
jste schopni zabíjet prostředky všemi,
pro lásku k penězům,vládě a moci,
ochotni zničit se ve dne i v noci.


Znám váš svět už spoustu let,
však málo z vás má v srdci květ,
víc na duších jen černé šmouhy,
a nekonečnou trýzeň touhy.


V ní žádná radost nikdy není,
a bůh vás všech je věčné chtění,
byl jsem tu vždy a budu zas,
jsem ten,co říkáte mu čas.


A pokud se mnou chcete žít,
tak nenajdete v srdcích klid,
jsem minulost,váš věčný stín,
a strach co bude-hořký blín..


Jak jedovaté kvítí v duši.
když smrt svou někde v dálce tuší.
jsem s vámi dlouho milý hochu.
a unavený jsem už trochu.


Dál půjdem spolu staletí,
jsem vaše věčné prokletí,
vždy uslyšíš můj tichý hlas,
jsem tady s tebou,tvůj stín,já,čas...