Bez lásky jsi žebrákem i kdybys byl král

Slyšíš to mámivé vábení dnes?
To milence v náruč volá les.
V korunách stromů vítr ševelí,
přitul se k břízce, smrku nesmělý,

Omamná vůně lesní pryskyřice,
probudí touhu, rozbuší srdce.
Jak pavučinka rozprostřený mech,
slyší můj hlas i tichý vzdech.

Nespěchej domů, ty můj milý,
zůstaňme spolu ještě chvíli.
Les to je Boha přístřeší,
kdo se zde miluje nehřeší.

Předem vše odpuštěno.