Anotace: ✖︎ někdy nad ránem 31.5. 2014, kdy to všechno začalo...
Záminka k očnímu kontaktu
Tisíce snů na spirále ode mě
k ní
Jako by včerejšky prosily o trochu místa
a zítřky zůstaly směšné
..nevšední
Propadnout se do tvých smutných očí
Sníst všechny lži a lhát o svém hladu
Jsi to ty
kdo se nejvíc třpytí
na pokladu
..na dně každé sklenice od vína
je nová myšlenka
když příběh..
potichu začíná
Koupat se ve tvém přísném hlase
Skrývat se, když jiskry létají zpod polštářů
Je to svět plný zbabělců
a lhářů
..kteří si tě nezaslouží
i když tolik..
tolik touží
nést tě v náručí
tvé mimické cesty se mi moc líbí
23.08.2014 18:19:14 | básněnka
Děkuji :)
10.08.2014 21:17:46 | Trapné děťátko
Paráda...jako vždy:-)
09.08.2014 22:35:59 | Robin Marnolli
Píšeš krásně. Skoro jako bych při čtení této básně byla volná duše nad básníkovou hlavou. Ta slova tak krásně plynou, že jsou až hmatatelná. Plují kolem duše jako bublinky z komiksu a praskají, aby se rozptýlily v prostoru. Skvěle básníku. :O)
09.08.2014 19:54:26 | Tichá meluzína