Pohled přes řeku

Tak jsem si chvilinku sed‘
a zadíval se na protější stráň.

Neuvědomil jsem si to hned,
protože pohled tam
už velmi dlouho znám –
no – asi pětadvacet let.

Dnes - zcela výjimečně jen -
sám se sebou jsem celkem spokojen…
S boha pocitem a života dárce…

Divné - v sedě u kafe na zahrádce,
zrovna, když tělo chvilku lení...

a zase - není:

Zasadil jsem dnes stromů pár
a taky zasel něco semen… 

To je něco, co naplní mne jako dar
směsicí dobrých pocitů.
Toť život jako řemen…

Od rýče teď mne pálí celá dlaň,
jak jsem jím na tisíce hrstí země zved‘.
Tak jsem si na chvilinku sed‘
a zadíval se na protější stráň…