Abychom splynuly

Slyším ten hlas
co vlastně nemluví
kam vracím se zas
abychom splynuly.

Cítím tu vůni
mámení smyslů
jdu k lesní tůni
bez rozmyslu.

Ať se čas zastaví
na chvíli malou
říkám si
když náruč mi nastaví
koruny stromů
když vítr
čechrá vlasy.

Výdech a nádech
znovu a zas
svoboda v zádech
jen z přírodních krás.

Ticho a klid
nový směr
borová záplata
všech bolestných děr.

Píseň neznámá
hraje tu stále
orchestr ptačí
na tanečním bále.

Sem vracím se znovu
ráda a stále
zde čerpám sílu
jít životem dále.

Tak poslouchám hlas
co vlastně nemluví
hlas přírodních krás
abychom splynuly.