Kdo jsi a co chceš říci
když nad mou tvář
se tiše skláníš
ve tmě tmoucí.
Jen stín
co políbí tvou líci
co sic nemá zář
ty se mně straníš
slyším srdce tlouci.
Kdo jsi a nač se ptáš
když ke spánku ulehám
když v hlavě zní
tvůj známý hlas.
Jen myšlenka
co probouzí tvé smysly
co snažíš se ji zahnat
však jsem stále ve tvé mysli
zkoušíš mě z ní vyhnat.
Kdo jsi a co mi šeptáš
a proč se ti
tak těžko brání?
Hlas srdce
co radí ač se neptáš
co odpovídá vzápětí
co jednou štěstí přinese
a jindy zase city raní.