česká krajina

Anotace: všem těm nádherným koutům téhle země, které s úctou říkáme domov a taky Hynkovi

 

za lesy v šedavých oparech

za dálkou kde modrá se na obzoru 

stoupám a klesám vlnovkami kopců

a před sebou střídám siluety tmavých hor

lesnatých srázů a rozlehlých rovin

 

v kapkách potu slunci odolávám

a do blankytu mířím za světlem

které tóny barev rozmazává

po krajině v dávných kultech pohřbené

a jako staré tisky vzkříšené

vším co tato země dává

 

míjím netečnou nehybnost pahorků

hlubokých lesů hájů zrcadla rybníků

kamenité stráně rozvaliny hradů

strniště s dusnou vůní dozrálého obilí

v nekonečné záplavě odstínů ticha a šumění

 

ale když zavřu oči jako bych slyšel

kola bryček a povozů děvečky s kopáči na polích

dětský křik po návsích vrzání lavic v kostelích

a dole na cestě rychlý krok poutníka

jak za svou milou neúnavně pospíchá

aby do večera došel za městské brány

a utahaný s ránem zase vyšel zpátky

 

stále mě dojímá tvůj třetí zpěv

tvé nesmrtelné vyznání a marnost všeho volání

když velká láska tolik zabolí . . .

 

konečně stojím na vrcholu

mezi nebem a zalesněnými kopci

kde ztrácím stín i krok

dívám se na krajinu o jaké jsi psal

a odněkud právě vyzvání

 

dívám se a nepřestávám

unášen tím pohledem

tou chvílí kdy stojí za to něco říct

 

a tak ještě jednou pokouším se

vystihnout nějak její krásu

ale mlčím

 

byl pozdní srpen

světlem lehce stříbřený

a hledal jsem slova

ale žádná nenašel