procházka opadaným parkem

 

od rána v kuse poprchává 

a nečekám že se vyčasí 

v okrovém odstínu mé nálady

z nažloutlé vystupuje hnědá 

jako kulka která drží směr 

možná že taky opadám

a pršet nepřestávám

sirku když v zubech lámu si

a i když nemám zrovna na výběr

a se slovy někdy zápasím

přepsané verše klidně trhám

a nechodím všude po cestách

vybírám ze všech možných míst

a nestarám se kdo je

a není komu roven

ale do listí v parku nesahám

když kolem pobíhají psi

stačí mi jejich smrad na botách

a nechci vědět kde kolik

leží od psů hoven

vlastně nemám psy moc rád

spíš kočky co žijí tiše

 

jen počítám prázdné misky hnízd 

a večer mi stéká po skráni 

a z okrových odstínů vlažné hnědi

zkouším se nějak zachránit

klidné místo někde hledám

na rozpadlé lavičce v parku sedím

než noci šedou mlha předá

a dlužné stíny za tmy odepíše

jsem rozhodnutý že si nechám

na každou půlku vytetovat list

/ kolik je vhodnějších míst ? /

v syté barvě úplňku

nebo staré plyše